Jedna
Jednou
Jedenkrát
“Taky jsem to už dnes četl” “Ano” “Ano”
“Ano, vím!”
Slova burácí a požírají se…
co přečteš
nic neznamená
jen propadne
mřížovím
očí
oč běží
oč
?
Smutné pláně
Veselý král shlíží
do
trychtýře…
Co vidíš?
Táže se
páže.
3 trojky
kulaté
2 louky
v srdci
dámu
na žebrotě
milý kamaráde,
král pláče!
pak už však
nelení!!!
pevný provaz
dolů letí
pouto záchrany!
však dáma
pohrdá
do luk
utíká se…
král, už klidně,
pláče.
Už vychází slunce a trychtýřem prýští
nebít sama sebe
nelze
šeptá páže
a na slunečném oři
něžně opouští tě,
králi!
oh my
| oh my
jak často just water on the table myslím just na tebe rests in a vase moje in silence lásko |
oh my
slepotou there is darkness tažen outside do bezvědomí I am telling you támhle snad STOP IT! jsi |
Jste normální?
“Jste normální?” Ptám se paní Lechtavé v HuráMarketu. “Je září a vy už vyvěšujete vánoční fangle! Vždyť venku je 25°C!”
“Pane redaktore,” ušklíbne se manažerka, “nic nechápete. My normální jsme, vy nejste.”
“Aha, děkuju. A proč tady na mě bliká ten svítící sob, a proč ty další blikačky, ozdoby, svíčky, santa klausové a další nesmysly? Proč?”
“Pane, tyhle otázky miluju, lidi to prostě chtěj.”
“Takhle brzo?
“Jo.”
“A koupil si už někdo něco?”
“Jo. (po chvilce) A i kdyby ne, nevadí. Mají to tu jako připomínku, že už to brzo začne!”
“A co začne?”
“Pane redaktore, doufám, že chápete, kde jste! Tohle je (důrazně) HuráMarket! Chápete? (ještě důrazněji) HuráMarket! Cítíte tu auru? Tu sílu našeho společenství?”
“Tedy, paní manažerko, cítím. Máte pravdu, už to cítím, jste opravdu silné společenství… Já snad omdlím.”
“Ano, (horlivě) čeká nás nová doba plná solidarity a společného setkávání se v HuráMarketech… pane, není vám něco? On snad omdlívá?!… Pomoc! (volá do mobilu) Pošlete k uzeninám někoho, je tady omdlelej redaktor!
—————————————————
(pauza)
“Promiňte, já jsem asi… omldlel?”
“Pane redaktore, támhle si zajděte do naší HuráOrdinace, pan doktor Sluníčko vám určitě pomůže.”
“Ano, děkuju,… víte, já radši už půju ven, na vzduch.”
“Pane, jste vy normální?! Počkejte, já vám sem pana Hurá-doktora zavolám!”
Odcházím, utíkám, klopýtám, utíkám, utíkám…
Když někdo
Stará žena s pronikavýma očima!
Krade bedly –
Jak je možné, že je tak úžasná? Tak úžasná!
Šťourá se, v čem nemá –
Zasloužila by kytku! Na svou počest!
V lidech se mýlí
Když někoho potkáš,
důvěřuje slepě –
je málo takových,
slepě tápe
otevřených, ale
tápe po lidech –
jasných plamenů,
otravuje je –
jasných plamenů!
jasné plameny –
když někoho potkáš,
jasné plameny –
pokloň se mu!
tápou-
Jak (si) žijí intelikentní konvice
Intelikentní konvice (IK) – to je hudba budoucnosti! Vězte však, že nepříliš vzdálené! Až všechny konvice budou intelikentní, nebude na světě válek!
IK vás ráno vzbudí a naplní duchovní moudrostí. Najde tu správnou míru, abyste nebyli přeplněni moc a neunikali ze světa reálného do světa jiného, anebo naplněni příliš málo a cítili se malí, žízniví, nedostateční…
“Při vývoji IK spoléháme mimojiné na tým špičkových odborníků ze všech duchovních mocností světa: Řecka, Egypta, Indie, Kazachstánu, Katalánie i Laputánie,” říká jeden z manažerů tohoto unikátního projektu, Dr. K.
Jaké podstaty je však ona duchovní moudrost, to nechce K. sdělit a nechává tak prostor spekulacím, které jsou prý kořením života.
Když ho upozorňuju, že to je chyba, že vše musí být transparentní, jinak se projekt zhroutí (jak domeček z karet!), jen se směje a naznačuje, že ví, co já nevím…
Odcházím, bezmocně rozhazuje rukama…