nad námi letí rychlý mraky a rychle si povídají taky! jakýpak sakypaky... O čem si to povídáte? O čem? Co že to burácíte? Co? Zloději a Vrazi Zloději a Vrazi ah
O autorovi Tomáš Nuže
Hrom
Jedna
Jednou
Jedenkrát
“Taky jsem to už dnes četl” “Ano” “Ano”
“Ano, vím!”
Slova burácejí a požírají se…
cos přečtl
nic neznamená
jen propadá
mřížovím
očí
oč běží
oč
?
Smutné pláně
Veselý král shlíží
do
trychtýře…
Co vidíš?
Táže se
páže.
3 trojky
kulaté
2 louky
v srdci
dámu
na žebrotě
milý kamaráde,
král pláče!
pak už však
nelení!!!
pevný provaz
dolů letí
pouto záchrany!
však dáma
pohrdá
do luk
utíká se…
král, už klidně,
pláče.
Už vychází slunce a trychtýřem prýští
nebít sama sebe
nelze
šeptá páže
a na slunečném oři
něžně opouští tě,
králi!
oh my
| oh my
jak často just water on the table myslím just na tebe rests in a vase moje in silence lásko |
oh my
slepotou there is darkness tažen outside do bezvědomí I am telling you támhle snad STOP IT! jsi |
Tragoédie
Tragoédie! je to. Zcela. bez nejmenší pochyby. Snad jen třeba kdyby... ale ne Tragoédie! Dnes tohle a zítra tamto vždy konec světa, konec! Snad jen kdyby ale nikoli Nikoli. Snad jen kdyby kdyby si každý nemyslel že ví a a že musí kdybych dokázal být jiný než jsem, než jsem Jsem plavec nad a nad a pod nad a pod mé snahy vedou zpět a vpřed a kdoví kdoví kdoví kdybych jen dokázal zkusit jít tam tam, kam... kam se bojím, kam se bojím tento notový zápis zkuste zničit v kamnech pravdy, je na nic! k.
Jste normální?
“Jste normální?” Ptám se paní Lechtavé v HuráMarketu. “Je září a vy už vyvěšujete vánoční fangle! Vždyť venku je 25°C!”
“Pane redaktore,” ušklíbne se manažerka, “nic nechápete. My normální jsme, vy nejste.”
“Aha, děkuju. A proč tady na mě bliká ten svítící sob, a proč ty další blikačky, ozdoby, svíčky, santa klausové a další nesmysly? Proč?”
“Pane, tyhle otázky miluju, lidi to prostě chtěj.”
“Takhle brzo?
“Jo.”
“A koupil si už někdo něco?”
“Jo. (po chvilce) A i kdyby ne, nevadí. Mají to tu jako připomínku, že už to brzo začne!”
“A co začne?”
“Pane redaktore, doufám, že chápete, kde jste! Tohle je (důrazně) HuráMarket! Chápete? (ještě důrazněji) HuráMarket! Cítíte tu auru? Tu sílu našeho společenství?”
“Tedy, paní manažerko, cítím. Máte pravdu, už to cítím, jste opravdu silné společenství… Já snad omdlím.”
“Ano, (horlivě) čeká nás nová doba plná solidarity a společného setkávání se v HuráMarketech… pane, není vám něco? On snad omdlívá?!… Pomoc! (volá do mobilu) Pošlete k uzeninám někoho, je tady omdlelej redaktor!
—————————————————
(pauza)
“Promiňte, já jsem asi… omldlel?”
“Pane redaktore, támhle si zajděte do naší HuráOrdinace, pan doktor Sluníčko vám určitě pomůže.”
“Ano, děkuju,… víte, já radši už půju ven, na vzduch.”
“Pane, jste vy normální?! Počkejte, já vám sem pana Hurá-doktora zavolám!”
Odcházím, utíkám, klopýtám, utíkám, utíkám…