Tragoédie! je to. Zcela. bez nejmenší pochyby. Snad jen třeba kdyby... ale ne Tragoédie! Dnes tohle a zítra tamto vždy konec světa, konec! Snad jen kdyby ale nikoli Nikoli. Snad jen kdyby kdyby si každý nemyslel že ví a a že musí kdybych dokázal být jiný než jsem, než jsem Jsem plavec nad a nad a pod nad a pod mé snahy vedou zpět a vpřed a kdoví kdoví kdoví kdybych jen dokázal zkusit jít tam tam, kam... kam se bojím, kam se bojím tento notový zápis zkuste zničit v kamnech pravdy, je na nic! k.
Jste normální?
„Jste normální?“ Ptám se paní Lechtavé v HuráMarketu. „Je září a vy už vyvěšujete vánoční fangle! Vždyť venku je 25°C!“
„Pane redaktore,“ ušklíbne se manažerka, „nic nechápete. My normální jsme, vy nejste.“
„Aha, děkuju. A proč tady na mě bliká ten svítící sob, a proč ty další blikačky, ozdoby, svíčky, santa klausové a další nesmysly? Proč?“
„Pane, tyhle otázky miluju, lidi to prostě chtěj.“
„Takhle brzo?
„Jo.“
„A koupil si už někdo něco?“
„Jo. (po chvilce) A i kdyby ne, nevadí. Mají to tu jako připomínku, že už to brzo začne!“
„A co začne?“
„Pane redaktore, doufám, že chápete, kde jste! Tohle je (důrazně) HuráMarket! Chápete? (ještě důrazněji) HuráMarket! Cítíte tu auru? Tu sílu našeho společenství?“
„Tedy, paní manažerko, cítím. Máte pravdu, už to cítím, jste opravdu silné společenství… Já snad omdlím.“
„Ano, (horlivě) čeká nás nová doba plná solidarity a společného setkávání se v HuráMarketech… pane, není vám něco? On snad omdlívá?!… Pomoc! (volá do mobilu) Pošlete k uzeninám někoho, je tady omdlelej redaktor!
—————————————————
(pauza)
„Promiňte, já jsem asi… omldlel?“
„Pane redaktore, támhle si zajděte do naší HuráOrdinace, pan doktor Sluníčko vám určitě pomůže.“
„Ano, děkuju,… víte, já radši už půju ven, na vzduch.“
„Pane, jste vy normální?! Počkejte, já vám sem pana Hurá-doktora zavolám!“
Odcházím, utíkám, klopýtám, utíkám, utíkám…
Když někdo
Stará žena s pronikavýma očima!
Krade bedly –
Jak je možné, že je tak úžasná? Tak úžasná!
Šťourá se, v čem nemá –
Zasloužila by kytku! Na svou počest!
V lidech se mýlí
Když někoho potkáš,
důvěřuje slepě –
je málo takových,
slepě tápe
otevřených, ale
tápe po lidech –
jasných plamenů,
otravuje je –
jasných plamenů!
jasné plameny –
když někoho potkáš,
jasné plameny –
pokloň se mu!
tápou-
Jak (si) žijí intelikentní konvice
Intelikentní konvice (IK) – to je hudba budoucnosti! Vězte však, že nepříliš vzdálené! Až všechny konvice budou intelikentní, nebude na světě válek!
IK vás ráno vzbudí a naplní duchovní moudrostí. Najde tu správnou míru, abyste nebyli přeplněni moc a neunikali ze světa reálného do světa jiného, anebo naplněni příliš málo a cítili se malí, žízniví, nedostateční…
„Při vývoji IK spoléháme mimojiné na tým špičkových odborníků ze všech duchovních mocností světa: Řecka, Egypta, Indie, Kazachstánu, Katalánie i Laputánie,“ říká jeden z manažerů tohoto unikátního projektu, Dr. K.
Jaké podstaty je však ona duchovní moudrost, to nechce K. sdělit a nechává tak prostor spekulacím, které jsou prý kořením života.
Když ho upozorňuju, že to je chyba, že vše musí být transparentní, jinak se projekt zhroutí (jak domeček z karet!), jen se směje a naznačuje, že ví, co já nevím…
Odcházím, bezmocně rozhazuje rukama…
Babička zakopla
babička zakopla a spláchla se do záchoda
dědeček zakopl a zamotal se do klubíčka
maminka zakopla a spadla do kafíčka
tatínek zakopl a řekl: „lahoda, lahoda!“
Kočoláda
Kočoláda – hip hip hej – moc ji nejez, budeš nemocnej!!!
nejim ji nejim
já se láduju zelim, červenym zelim,
taky někdy řepou, červenou řepou,
až mi z toho
z uší červený zajíci LEZOU!
časem taky pak
zčervená ti zrak…