Kočoláda – hip hip hej – moc ji nejez, budeš nemocnej!!!
nejim ji nejim
já se láduju zelim, červenym zelim,
taky někdy řepou, červenou řepou,
až mi z toho
z uší červený zajíci LEZOU!
časem taky pak
zčervená ti zrak…
Sviť měsíčku
Zase!
jako už dříve…
Ale
proč ne?
Sviť měsíčku, sviť!
Ztracený svět
zase JE TU!
slunci, očím, náručím
udiven zvedám ho
na dlani přijmu ho
za všechny z nás
ať navěky
mistře
slyším tvůj udivený, udivený
hlas
trucovat
jak já bych TRUCoval sám!
hm… hm…
když támhleto a ono.
Nalep to zLEVA nahoře
naPRAVo dolů
hm… hm…
nic není
ZAdarmo
ani kus frrrr
jéééé – ukaŽ – hezký
jedem
DO-mů
Li-li
Dnes na ulici
traktůrek troubící…
Jenom jestli
ví,
že mu na palici
spí
mali-li-li-li-nký
li – li – li – list.
Právě vůně
Právě vůně
tady voní
krajem dusá stádo vrabců
nebem plesá hejno koní
vrže, vrže
zlatý hlásek
kejhá, kejhá
vůl,
devatero koček stůně
už jsem z toho jelen,
to právě ta,
to právě ta
vůně…
Ošklivý hmyz
Ošklivý hmyz
vlastně pěkný je!
Je to fér!
nebo ne?
Snad!
Snad – to je tak velkej obr,
že mraky drží v rukách,
jak je mačká,
prší, sněží…
a slunce pak
jako pták ohnivák
kráááááásně
spí…
Potom ale… Néééééééé!
ten velkej obr Snad
zakopnul a spad!!
Teď leží támhle.
Vidíš ho?
vyfukuje
obrovitánský
žebřík Aždonebe –
skoč na něj skoč
a neptej se
proč